|
|
|
|
Boží načasování (rtm. Bc. Petr Hofman) |
|
|
|
|
|
Když
začala jarní vlna korona-krize, byl jsem nasazen na IAA v PV Nemocnici, a v
tu dobu jsem ale také čekal na, pro mě důležitou, pracovní změnu v armádě.
Modlil jsem se za ni a popravdě až neskromně jsem se na ni těšil. Pak přišlo
celoplošné zavírání a omezování pohybu, že jsem propásl termín druhého kola
přijímacích pohovorů a jelikož útvar, na kterém se měly konat pohovory, byl v
jiném kraji, neexistovala legální možnost jak tam dojít (meziútvarové
návštěvy ještě mezi kraji pro AZ s VzP byly
zakázány). Byl jsem naštvaný. Říkal jsem si, to není možné. Místo, na které
bych se dostal, mi vlastně vezme někdo jiný, kdo na pohovory může. A taky se
stalo. Po roce a půl mého snažení, výcviku, učení po večerech jsem vše mohl
uzavřít jako nezajímavou knihu v knihovně a vrátit ji do regálu. Tehdy jsem
se ptal Jeho proč? „Proč Pane?“ Intenzivně jsem se připravoval, dělal vše pro
to a najednou se mi zavřou poslední dveře. Nerozuměl jsem a obviňoval virus
ze všeho... mé naštvání sice rychle uplynulo, zvláště když jsem se dozvěděl,
že nakonec ono místo mi vzal někdo jiný...
Tak jsem to jemu, neznámému, nakonec i přál. Omezení skončila a já
nechal věci plynout. Po
dvou měsících mi zavolali ze stejného útvaru, že by rádi se mnou vedli
pohovor na jiné místo. Začalo mě to zajímat, zvláště když nově nabízené místo
bylo sice se stejnou hodností, ale funkčně daleko vyšší, než to, které mi v
době jarní vlny uteklo. Jakmile to bylo možné, rozjel jsem se na útvar,
udělal nový pohovor a nakonec na podzim jsem se natěsno, než opět dneska
zakázaly návštěvy, dostal na tuto pozici a povýšil... Teprve až nyní mi Pán otevřel oči. To, že
jsem na jaře nakonec nejel, bylo ve skutečnosti vyslyšení mých nejhlubších
proseb a modliteb. A jelikož Bůh s námi vždy zamýšlí v dobrém, dokázal mi
tímto, že svého upřímného hříšníka, kterého miluje, dostal dále, než
zamýšlel. Proto
bych rád povzbudil všechny sestry a bratry v našem sboru. Nepropadejme
naštvanosti, jako já na jaře. Nic se neděje jen tak a i když si nerozumíme,
proč se nám děje příkoří, Bůh nás miluje. Jsme malí na to, abychom obsáhli
Jeho záměr, proto modleme se, prosme Jej a vzdejme Mu chvály. A třeba až v
budoucnosti pochopíme, proč se nám dělo příkoří. Rád
bych popřál všem našim sestrám a bratřím hodně zdraví, málo naštvanosti a
hodně optimismu. rtm. Bc. PETR HOFMAN |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
APOŠTOLSKÁ
CÍRKEV
SBOR
PROSTĚJOV
|
|
|
|
|
|
|
734 182 021 |
Apoštolská církev sbor Prostějov Raisova 1159 Prostějov 796 01 |
|
|
|
||||
|
|
||||
|
|
|
Pastor: Ondřej Kříž |
||
|
|
|
|
|
|
Vytvořeno v roce 2019