APOŠTOLSKÁ CÍRKEV

SBOR PROSTĚJOV

ZPĚT

 

Jak jsem uvěřila…

 

Bylo mi 13let. Měla jsem velmi plachou povahu a celkem introvert. Před tím, než se udála nejdůležitější věc v mém životě, můj život šel celkem dobře. Měla jsem poklidné dětství, spokojené a šťastné. U nás se nemluvilo sprostě, nekouřilo, nepilo, prostě taková slušná spořádaná rodinka. Měla jsem tak trochu svůj svět. Vyrůstali jsme s babičkou a dědou. Naši pracovali v cizině.

 

Často jsem si hrávala s kamarádkou přes ulici. Jednou nás napadlo, že budeme večer u nich na dvoře v jedné místnosti vyvolávat duchy. Dělaly jsme si z toho srandu, vyvolávaly jsme ducha kačera Donalda a podobné blbosti a hýbaly ze srandy věcmi.

Když jsem šla pak domů a přemýšlela jsem o tom, stále jsem měla pocit, že mě někdo pronásleduje, nějaký duch. Hodně jsem se bála, hlavně večer.

 

Po nějaké době, mi mamka povídala o Pánu Ježíši. Ve svých třinácti letech jsem vůbec nevěděla, kdo to byl Ježíš, neznala Bibli. A když mi maminka vyprávěla o Mojžíši, jak se rozestoupilo moře, a že Ježíš zemřel za nás, to mě úplně dostalo. Dala mi takovou malou brožurku, že pokud věřím tomu, co mi říkala, můžu v pokojíčku přečíst modlitbu spasení, ale je třeba to myslet vážně a upřímně, a že mě Bůh uslyší.

Šla jsem tedy do pokojíčku a zavřela dveře. Otevřela brožurku s modlitbou a pomalu a nahlas ji přečetla. Byla jsem hodně v očekávání, co se stane. Nestalo se nic, tedy z mého fyzického pohledu. Ale to, co se stalo potom, mě dostalo. Čas plynul a já chodila dál do školy a začala spolužákům kázat evangelium. Četla jsem jedním dechem deset kapitol denně Myslím, že se mně nikdo nesmál. Myslím, že mě začali pozorovat v mém chování, protože později za mnou přišel jeden spolužák a řekl mi, že jsem se změnila ze dne na den. Řekla jsem si woooow, to je tak poznat?

Druhý spolužák mi řekl: Obdivuju tě, protože víš, čemu věříš a jdeš si za tím. Wooow. Páni, tohle jsem opravdu nečekala.

 

Čeho jsem si dál všimla, bylo, že jsem se přestala bát a zažívala jsem pokoj.

Ve 14 letech jsem se rozhodla jet na konferenci do Švédska. Krátce po mém uvěření. Slovo Života- církev vypravovala 3 autobusy. Jela jsem v jednom z nich. Posadili mě k 24. leté slečně, která je dnes mojí tetou :-).

Úžasné na konferenci bylo, že jsem tam jela s odhodláním, že tam přijmu své uzdravení. Brala jsem pár let každé ráno prášky na rýmu. Měla jsem každé ráno ucpaný nos. V nemocnici mi dělali testy na alergie - asi 12 testů a nic se nepotvrdilo. Nenašla se příčina. 

A stalo se podle mé víry. Kazatel jednoho večera řekl, že si máme dát ruku na místo, které máme nemocné. Dala jsem si ruku na obličej a v ten okamžik jsem věděla, že uzdravení je moje. Když jsem se vrátila domů, řekla jsem mamince, že chci potvrzení od doktorky, že jsem zdravá. Přišly jsme k doktorce a mamka vysvětlila doktorce, co po ní chceme. Paní doktorka se tak nějak naštvala a řekla. Tak to jsme si snad už řekli, že to má dcera na vždy!

Nicméně testy na náš požadavek provedla a hleděla, že jsem opravdu zdravá. Od té doby opravdu léky neberu a nikdy se to ke mně nevrátilo. Chvála Pánu za jeho uzdravení a lásku.

 

No čas šel dál. Všechno jsem dávala Pánu v modlitbách. Moc jsem si přála po letech dotáhnout matematiku na dvojku na vysvědčení. Vždy jsem měla za 3. Dvojka mi vždy utekla. No a povedlo se. Dostala jsem se pak i na střední výtvarnou školu, na které jsem chtěla být. To bylo pro mne taky svědectví. Přijímali 99 studentů a já byla 99.

Hlásilo se nás myslím 300.

Hodně jsem na střední škole přemýšlela o verši Filipským 4:4 (Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!). Byla jsem celkem velký pesimista a často smutná. Tento verš mi změnil život. Napsala jsem si tento verš na lístek a nalepila na zeď u postele na privátě, kde jsem pobývala během studia se třemi kamarádkami. A co se stalo?

Spolužáci se mě ptali, co jsem si dala? Frčely tam houbičky, tráva a tak. Překypovala jsem radostí každý den. Bylo to úžasné a můžeme to mít každý. Je třeba se rozhodnout a rozjímat slovo a ono se stane živým v našem životě.

 

 Další svědectví pro mne bylo, že jsem postupně začala dosahovat stipendií každého půl roku, což bylo 1500 Kč a dostávali ho 3 nejlepší studenti ze třídy. Nikdy bych si nemyslela, že něčeho takového kdy dosáhnu. Chvála Pánu za to.

Kéž vás mé svědectví povzbudí k víře a radosti. O tom to totiž je. Pokoj vám všem :-)

 

Gita Čopáková

 

 

 

 

 

 

 

 

APOŠTOLSKÁ CÍRKEV

SBOR PROSTĚJOV

 

 

 

https://www.pnglot.com/pngfile/detail/79-790413_phone-icon-telephone.png

734 182 021

Apoštolská církev

sbor Prostějov

 

Raisova 1159

Prostějov 796 01

Související obrázek

pastor@acprostejov.cz

facebook.com/ACsborProstejov

 

Související obrázek

Mapa sboru AC Prostějov

Pastor: Ondřej Kříž

 

https://ak0.picdn.net/shutterstock/videos/26325020/thumb/7.jpg

GDPR

 

 

Vytvořeno v roce 2019