|
|
|
|
Jak jsem uvěřila… |
|
|
|
Bylo mi 13let. Měla jsem velmi plachou povahu a celkem introvert.
Před tím, než se udála nejdůležitější věc v mém životě, můj život šel celkem
dobře. Měla jsem poklidné dětství, spokojené a šťastné. U nás se nemluvilo
sprostě, nekouřilo, nepilo, prostě taková slušná spořádaná rodinka. Měla jsem
tak trochu svůj svět. Vyrůstali jsme s babičkou a dědou. Naši pracovali
v cizině. Často jsem si hrávala s kamarádkou přes ulici. Jednou nás napadlo, že
budeme večer u nich na dvoře v jedné místnosti vyvolávat duchy. Dělaly jsme
si z toho srandu, vyvolávaly jsme ducha kačera Donalda a podobné blbosti a
hýbaly ze srandy věcmi. Když jsem šla pak domů a přemýšlela jsem o tom, stále jsem měla
pocit, že mě někdo pronásleduje, nějaký duch. Hodně jsem se bála, hlavně
večer. Po nějaké době, mi mamka povídala o Pánu Ježíši. Ve svých třinácti
letech jsem vůbec nevěděla, kdo to byl Ježíš, neznala Bibli. A když mi
maminka vyprávěla o Mojžíši, jak se rozestoupilo moře, a že Ježíš zemřel za
nás, to mě úplně dostalo. Dala mi takovou malou brožurku, že pokud věřím
tomu, co mi říkala, můžu v pokojíčku přečíst modlitbu spasení, ale je třeba
to myslet vážně a upřímně, a že mě Bůh uslyší. Šla jsem tedy do pokojíčku a zavřela dveře. Otevřela brožurku s
modlitbou a pomalu a nahlas ji přečetla. Byla jsem hodně v očekávání, co se
stane. Nestalo se nic, tedy z mého fyzického pohledu. Ale to, co se stalo
potom, mě dostalo. Čas plynul a já chodila dál do školy a začala spolužákům
kázat evangelium. Četla jsem jedním dechem deset kapitol denně Myslím, že se
mně nikdo nesmál. Myslím, že mě začali pozorovat v mém chování, protože
později za mnou přišel jeden spolužák a řekl mi, že jsem se změnila ze dne na
den. Řekla jsem si woooow, to je tak poznat? Druhý spolužák mi řekl: Obdivuju tě, protože víš, čemu věříš a jdeš
si za tím. Wooow. Páni, tohle jsem opravdu
nečekala. Čeho jsem si dál všimla, bylo, že jsem se přestala bát a zažívala
jsem pokoj. Ve 14 letech jsem se rozhodla jet na konferenci do Švédska. Krátce po
mém uvěření. Slovo Života- církev vypravovala 3 autobusy. Jela jsem v
jednom z nich. Posadili mě k 24. leté slečně, která je dnes mojí tetou Úžasné na konferenci bylo, že jsem tam jela s odhodláním, že tam
přijmu své uzdravení. Brala jsem pár let každé ráno prášky na rýmu. Měla jsem
každé ráno ucpaný nos. V nemocnici mi dělali testy na alergie - asi 12 testů
a nic se nepotvrdilo. Nenašla se příčina. A stalo se podle mé víry. Kazatel jednoho večera řekl, že si máme dát
ruku na místo, které máme nemocné. Dala jsem si ruku na obličej a v ten
okamžik jsem věděla, že uzdravení je moje. Když jsem se vrátila domů, řekla
jsem mamince, že chci potvrzení od doktorky, že jsem zdravá. Přišly jsme k
doktorce a mamka vysvětlila doktorce, co po ní chceme. Paní doktorka se tak
nějak naštvala a řekla. Tak to jsme si snad už řekli, že to má dcera na vždy! Nicméně testy na náš požadavek provedla a hleděla, že jsem opravdu
zdravá. Od té doby opravdu léky neberu a nikdy se to ke mně nevrátilo.
Chvála Pánu za jeho uzdravení a lásku. No čas šel dál. Všechno jsem dávala Pánu v modlitbách. Moc jsem si
přála po letech dotáhnout matematiku na dvojku na vysvědčení. Vždy jsem měla
za 3. Dvojka mi vždy utekla. No a povedlo se. Dostala jsem se pak i na
střední výtvarnou školu, na které jsem chtěla být. To bylo pro mne taky
svědectví. Přijímali 99 studentů a já byla 99. Hlásilo se nás myslím 300. Hodně jsem na střední škole přemýšlela o verši Filipským 4:4 (Radujte
se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!). Byla jsem celkem velký
pesimista a často smutná. Tento verš mi změnil život. Napsala jsem si tento
verš na lístek a nalepila na zeď u postele na privátě, kde jsem pobývala
během studia se třemi kamarádkami. A co se stalo? Spolužáci se mě ptali, co jsem si dala? Frčely tam houbičky, tráva a
tak. Překypovala jsem radostí každý den. Bylo to úžasné a můžeme to mít
každý. Je třeba se rozhodnout a rozjímat slovo a ono se stane živým v našem
životě. Další svědectví pro mne bylo, že jsem postupně začala dosahovat
stipendií každého půl roku, což bylo 1500 Kč a dostávali ho 3 nejlepší
studenti ze třídy. Nikdy bych si nemyslela, že něčeho takového kdy dosáhnu.
Chvála Pánu za to. Kéž vás mé svědectví povzbudí k víře a radosti. O tom to totiž je.
Pokoj vám všem Gita Čopáková |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
APOŠTOLSKÁ
CÍRKEV
SBOR
PROSTĚJOV
|
|
|
|
|
|
|
734 182 021 |
Apoštolská církev sbor Prostějov Raisova 1159 Prostějov 796 01 |
|
|
|
||||
|
|
||||
|
|
|
Pastor: Ondřej Kříž |
||
|
|
|
|
|
|
Vytvořeno v roce 2019