Z našeho života

Pohotová Boží pomoc

Sbírala jsem na dvoře suché prádlo, dvouletý Vojta byl se mnou, ale pak za ním zaklaply dveře vedoucí ze dvora dom. Už jsem měla skoro hotovo, tak jsem ho nechala, však za chviličku půjdu za ním. S náručí plnou prádla se dobývám dovnitř, ale je zamčeno, synek zevnitř otočil klíčem a teď tam stojí za dveřmi a diví se, proč nemůžu otevřít. V pár vteřinách mi došlo, že je to vážné, další dva východy z bytu do průjezdu jsou pečlivě zamknuté také zevnitř, aby mi malý neutíkal pořád ven. Tož, Pane Ježíši, teď mi, prosím, pomoz!

Nejdřív jsem zkusila opakovaně, nicméně marně, navést nezbedu, aby otočil klíčem zpět a to až nadoraz. Nepodařilo se, následuje přesun obou ke dveřím do průjezdu. Já zvenku, on z předsíně. Pak další pokus přesvědčit ho, aby vytáhl klíč ze dveří, které vedou do průjezdu – k těm totiž mám náhradní klíč. Vojtův hanácký komentář za dveřmi: „Nende, nende“ už mě trošku znervózňuje. Představa, že páčím okno nebo volám zámečníka, se mi nelíbí a další představa, co by tam mezitím dvouletý špunt sám prováděl, mě mírně děsí.

Mezitím Vojtěch přešel k druhému východu do průjezdu a vytáhl klíč. Po jeho vítězoslavném „Už!“, jsem si jen pomyslela: „Tak to mi, holečku, není nic platné. K těmto dveřím tu totiž klíč nemám…“ Zakrátko jsem si ale uvědomila, že v těch prvních dveřích je poštovní schránka, kterou sice na poštu nevyužíváme, ale lze jí prostrčit ruku. Vojtíšek asi pod vlivem nastalé situace okamžitě pochopil a POSLECHL můj pokyn, ať mi dá do ruky ten klíč, co vytáhl z těch druhých dveří. Drama nakonec tedy skončilo rychle. Díky Bohu! Jedinou možnou variantu by člověk v tom stresu tak rychle nevymyslel a stejně by nemohl zajistit, aby tak malé dítě pochopilo a poslechlo, co se po něm žádá. Pro Boha je to maličkost!

Mgr. Jana Rozehnalová

webmaster: Pavel Slepička - webmaster zavináč acprostejov.cz